Mluvíte o systému, ale já mám pocit, že zatím se lze setkat jen s jednotlivostmi, třeba v případě parkování…
Smart City rozhodně není o jednotlivých technologiích, ty si můžu bez problémů koupit. Je o systému, který musím léta budovat. A protože nikdo neví, jak budou lidé na jednotlivá řešení reagovat, je potřeba připravovat pilotní projekty – což je třeba zmiňované chytré parkování, kde je třeba otestovat, jestli lidé budou danou technologii používat a dopravní situace se tím zlepší.
Ale stále tady budou lidé, pro které bude vrcholem používání mobilu…
Smart City je cesta, kterou budujeme nejen pro sebe, ale pro generaci našich dětí, které už dnes používají nové technologie jinak než my. A po nich přijde další generace, která to bude umět ještě lépe. Pokrok se zastavit nedá a my si musíme uvědomit, že města budou zranitelnější a bude nezbytné je lépe a účelněji řídit.
Takže si to mám představit jako ve filmu Já robot?
Ne, to ne. Klíčovými uživateli chytrých měst nejsou pouze obyvatelé, ale také vedení města. Představte si to tak, že kromě reálného města bude existovat ještě město virtuální. V tomto virtuálním městě si budu moci pomocí dat z toho skutečného města modelovat svá rozhodnutí včetně jejich pozitivních i negativních dopadů. Na základě získaných znalostí se pak rozhodnu, zda je budu aplikovat i v reálném životě. Díky tomu nebudu muset řídit město „naslepo“. Je to dlouhá cesta, ale třeba zmiňovaný Singapur už svoje digitální dvojče má.
Když tady bude nějaké centrum, odkud se bude vše řídit, nevzroste nebezpečí kybernetického útoku?
Návrh Smart City musí s těmito útoky počítat a celý systém musí být schopen jim odolávat. V anglické literatuře se tento princip nazývá „graceful degradation“. Já to vysvětluji na příkladu řízení dopravy. V současnosti máme hlavní dopravní řídící ústřednu, která koordinuje oblastní ústředny. Když vypadne hlavní ústředna, tak ty oblastní jsou schopné autonomně řídit jednotlivé oblasti. Když i ty selžou, tak stále máme pravidlo pravé ruky a pevné dopravní značení. Totéž platí pro celé město. Mohu ho v maximální variantě řídit všemi moderními technologiemi, ale na druhé straně musím být schopen ho řídit i bez nich, byť ne v takové kvalitě.
Kromě už zmiňovaného parkování se u nás lze setkat třeba se smart lavičkami, kde si mohu dobít mobil, či s lampami, které vedle svícení mají i další funkce. Ale to asi není to zásadní…
Ne není. Samotná lavička není Smart City, musí být součástí propojené digitální sítě a musí být schopna poskytovat data. Teprve vzájemným propojením chytrých prvků vzniká chytrá ulice, čtvrť, park a nakonec i celé chytré město.
A lze tedy uvést nějaký příklad, kde už lze opravdu mluvit o chytrém městě? Co třeba zmiňovaný Singapur nebo Berlín?
V Berlíně existuje čtvrť EUREF, která je živou laboratoří pro praktické testování chytrých technologií. Energeticky úsporné domy v této oblasti již dnes splňují kritéria, jež si Německo vytyčilo do roku 2050. Jezdí tady i autonomní autobus. Kromě velkých firem zde působí více než sto malých start-upů. Svoji pobočku tady má také technická univerzita TU Berlin.
A kolik lidí tam bydlí?
EUREF je primárně firemní oblastí. Živou obytnou laboratoří je například čtvrť Aspern ve Vídni. Je navržena tak, že vše je v docházkové vzdálenosti, a navíc tam skvěle funguje veřejná doprava, takže nikdo nepoužívá vlastní auto. Jednotlivé budovy disponují systémem chytrého využívání energie, což znamená, že si energii, kterou vyrábějí například ze slunce, navzájem „půjčují“, protože školy jsou využívané přes den a naopak rezidentní domy spíše večer a o víkendu.
Pokud tedy bude město řízeno tak, jak říkáte, tak budu mít doma nějakou obrazovku, nějaký osobní komunikátor, kde si všechny informace zjistím?
Ale to už dnes do značné míry má každý, kdo má chytrý telefon. Díky mobilu můžete na dálku kontrolovat systémy ve svém bytě nebo můžete sledovat pohyb svých dětí. Statistické údaje o pohybu všech mobilů ve městě určují, jak se lidé pohybují, v kterou hodinu a minutu se jich na které ulici pohybuje nejvíce. Je pak možno okamžitě zjistit nehodu, protože se naráz zpomalí nebo zastaví desítky mobilů. Z těchto údajů se postupně vytváří zmiňované virtuální digitální dvojče.
Na to ale potřebuji velkokapacitní datové sítě, ne? U nás je přitom na řadě míst stále problém i s „obyčejným“ mobilním signálem?
Ano, ale jak už jsem říkal, chytré město tvoříme pro budoucnost. Mobilní sítě páté generace 5G jsou uzpůsobené pro zmiňované aplikace. V ČR je již vybráno několik měst pro odzkoušení těchto nových technologií v oblasti Smart City.