Chytrá města už na mnoha místech planety nejsou sci-fi. Třeba v Singapuru, Vídni či Berlíně nabírají konkrétních obrysů. Dočkáme se i u nás?
S inteligentním systémem parkování, kdy místo najdu a zaplatím pomocí mobilu, se lze setkat už v řadě měst. Stejně tak třeba s kontejnery na odpad, které samy signalizují, že potřebují vysypat. To všechno jsou však „jen“ technologie a Smart City podle profesora Miroslava Svítka, prezidenta sdružení Czech Smart City Cluster, rozhodně není o jednotlivých technologiích. „Smart City je o systému, který musím vybudovat konkrétnímu městu na míru,“ říká Miroslav Svítek.
Co si tedy mám představit pod pojmem Smart City?
Já si pod tímto pojmem představuji využití moderních technologií pro lepší management měst. Města neustále rostou co do počtu obyvatel a je potřeba zajistit, aby byla zachována životní úroveň jejich občanů. Jednoduše řečeno, čím více obyvatel, tím více se musí řešit bezpečnost, doprava, energetika, životní prostředí… A to vše udržitelným způsobem po stránce ekonomické, ekologické a sociální. Velmi zajímavým pojmem se v této souvislosti stává „resilience“ měst, čili jejich odolnost vůči přírodním katastrofám, blackoutu nebo kybernetickému útoku, kde moderní technologie sehrávají stále větší úlohu. Smart City je obor, který se snaží za pomocí dat, informací a znalostí dosáhnout lepšího managementu daného města.
Technologie by tedy měly především sloužit k tomu, aby se lidem lépe žilo, a to předpokládá, že jim lidé budou rozumět…
Václav Havel říkal, že technologie jsou mravně neutrální. Záleží na tom, jestli se použijí v dobrém, či špatném – podobně jako třeba štěpná jaderná reakce. My se však nebavíme pouze o technologiích, které používají lidé přímo, jako jsou mobilní aplikace, ale také třeba o centrech řízení dopravy, se kterými se běžný člověk vůbec nepotká. Tyto technologie nemusí být vidět, ale přitom mohou lidem velmi dobře sloužit.
Ale co když je lidé nebudou chtít, nebo nebudou umět využívat?
Technologie tvořící Smart City by měly být nastaveny tak, že když se jako občan rozhodnu je nepoužívat, tak bych měl být schopen existovat i bez nich. Budu zřejmě více bloudit nebo déle čekat na zastávce, ale mohu bez problémů v daném městě žít. Ten, kdo umí tyto služby využívat, může pomocí nich získat více volného času a optimalizovat své chování. Ale možnost volby by tu měla vždy být.
A bude tady?
To záleží na celospolečenské debatě. Uvedu příklad. Pro mě bylo překvapením, že v Anglii, výrazně liberální zemi, je spousta bezpečnostních kamer, a to i v autobusech, a obyvatelé jsou s tím srozuměni a tyto systémy podporují. Naproti tomu v Latinské Americe jsou všichni proti kamerám a argumentují omezováním osobní svobody, která je pro ně vyšší hodnotou než jejich bezpečnost. Úplně specifickým příkladem je Singapur, kde došlo k „dohodě“ mezi vládou a občany, že se zvýší jejich monitorování výměnou za to, že se Singapur stane jedním z nejbezpečnějších a nejbohatších míst na světě. I tyto otázky jsou nedílnou součástí oboru Smart City.